Začátek sezóny mladší žáci odstartovali v září a na trase Louny, Most, Nejdek cestovali do konce října, kdy soutěž zakončili 1. místem bez ztráty bodu. Ačkoli by se podle výsledků dalo říct, že to byla snadná vítězství, opak je pravdou. Obzvlášť poslední utkání dala hodně zabrat, neboť chuť soupeřů získat body byla obrovská. Následné předání poháru během zalidněného utkání A-týmu bylo pro žáky nezapomenutelným zážitkem, který jim dodal potřebnou energii do nadcházejících bojů O pohár Ústeckého kraje. Soupeři jako Most, Louny, Chomutov, Ústí n.L., Kadaň a dalších sedm týmů vzbuzovali respekt a dala se čekat jedině dřina a pot.

Základna mladších žáků nebyla početně veliká, spíš naopak a tak úrazy, nemoci atd. byly velkým nepřítelem, který, bohužel, nešel o dům dál. Následně byli trenéři v úzkých a museli sáhnout pro posilu do ročníku 2008. Matěj Malý a Jakub Adelt se pak stali nedílnou součástí týmu.

Druhá část byla hodně nabitá zejména proto, že se žáci zapojili do soutěže až v listopadu. Díky nečekané pauze v prosinci, kvůli odloženým zápasům soupeřů, čekal žáky pěkný frmol. Během 14 dnů odehráli i 7 zápasů. Když přičteme tréninky, nepotřebovali boty :-). Do konce února měli žáci na kontě pouze 2 remízy, před sebou soupeře zvučných jmen, ale z hlav nešla vyhnat představa, že by to žákům v Roudnici konečně zacinkalo.? Jenže hned 1. březnový víkend přinesl prohru při vypjatém utkání s Kadaní a následnou remízu s Chomutovem. Do konce souteže chyběla tři plánovaná utkání. Vytíženost hráčů maximální, únava obrovská a každý zápas sebral spoustu sil. Před sebou vždycky jeden jediný zápas jako cíl, který musí zdolat. Snad každý rodič je viděl doma zadumané, s malou dušičkou, ale i jiskřičkou naděje. Přesto, kdykoliv jsme je potkali, byli usměvaví, naladění, upovídaní, odhodlaní a návzájem si dodávali odvahu a sílu. Prostě TÝM. Výhra nad Litvínovem jim dodala šťávu, i když zápas bohužel patřil k těm horším. Předposledním cílem byly Louny A. Takový strašák velikosti mrakodrapu, který má v zubech 2 body a hodlá je spolknout v boji o 1. příčku. Nasazení, s jakým vlítli roudničtí na led jsme u nich ještě neviděli. Do stavu 6:4 pro nás, se zápas přeléval po gólu ze strany na stranu a byl to nejnapínavější, nejnáročnější, nejdramatičtější a zároveň nejhezčí zápas za sezónu. Snad I díky obrovské podpoře diváků, která k našemu velkému překvapení se mladším žákům dostala hned následující den v posledním důležitém utkání doma s HC Slovan Ústí n.L. Obavy, že se na nich podepíše předchozí náročný zápas a psychika, byly na místě. Ale jak vjeli na led, dali jasně znát , že si pohár nenechají vzít. Ovšem snadné to nebylo, jak by se podle výsledku zdálo, protože Ústí bojovalo až do posledního hvizdu.

A tak na závěr nám pěkně hráli We are the Champions :-), při děkovačce lítaly na led čokoládové medaile, děti povozily pohár po ledě a na krku jim to konečně zlatě cinkalo.

Chtěla bych poděkovat realizačnímu týmu, rodičům, vedení HC, fanouškům a zdravotnímu dozoru, Editě a Nadě, které jsou naší velkou oporou. Ale především celému týmu MŽ za vytrvalost, která byla cestou k jejich splněnému snu a nám tím dali obrovský dárek, jejich euforický úsměv.

Sestava: Korous M., Dudková D. – Fengl V., Soušek P., Adelt O., Tumpach J. – Demčík M., Nenadál F., Jirásek L., Krejný M., Jelínek D., Malá E., Musilová A., Machová A., Malý M., Adelt J., Malý V.

Na viděnou v sezóně 2018/2019
O. Jelínková